Být, či nebýt… na volné noze?

Robert Vlach sdružuje českou komunitu freelancerů. Založil portál Na volné noze, napsal stejnojmenný podnikatelský bestseller a knihy i recenzuje na blogu Co čtu. Miluje svobodu a poctivé řemeslo.

Jaký význam pro vás mělo v podnikání vyhoření?

Vyhořel jsem jednou, když jsem byl ještě velmi mladý. Od té doby se znám mnohem lépe. Vím, kam až můžu v pracovním a psychickém vypětí zajít.

Udržujete work-life balance?

Upřímně řečeno, tento pojem vůbec nepoužívám. Spíš s ním asi pracují lidé, kteří cítí v této oblasti nějaký deficit. Já jsem spokojený a šťastný člověk s úžasnou rodinou.

Jak se vám daří být zároveň vyhledávaný odborník a přitom nebýt přepracovaný? 

Snažím, abych se nikdy nedostal do stavu dlouhodobého přetížení. Není rozumné prodat (a fakturovat) veškerý dostupný čas, když se zároveň musíte starat o marketing, strategii či sebevzdělávání. Podnikatel musí znát hodnotu svého času a alokovat jej co nejvýhodněji. Špičkový profesionál není poslíček na zavolání. Je to člověk, který vyjednává o každé zakázce a má možnost ji ovlivnit.

Co když je člověk zasekaný od rána do večera?

V prvé řadě by se měl zamyslet nad svou cenou. Pokud je zasekaný placenou prací (což je ta lepší varianta), evidentně je o něj značný zájem a je pravděpodobně levný, takže má prostor zdražit — úměrně růstu poptávky, ale i vlastní odbornosti, produktivity, reputace atd.

Ale nepřijde pak o klienty?

Hodně freelancerů se obává, že když zdraží, najednou přijdou o všechny klienty, ale tohle binární myšlení je chybné. Při průběžném, ale ani při dobře připraveném skokovém zdražení (s vypilovanou argumentací a retenční podporou pro významné klienty) k odlivu zákazníků nedochází. Ano, někteří super-citliví na cenu možná odejdou, ale to pravděpodobně i chcete.

A ti ostatní začnou hodnotu vaší práce vnímat jinak. Budou mít o něco vyšší nároky, začnou vám zadávat náročnější práci odpovídající vyšší ceně atd. Tím si vytváříte prostor a motivaci pro další růst. U nezávislých profesionálů je zdražování mnohem běžnější než u firem. Je to důsledek omezené kapacity a profesního růstu. A cena by měla být nastavená tak, aby zbyl čas i na ostatní činnosti a nové projekty.

Robert Vlach - debata ve Vault 42

Když jsme u peněz, jak se stavíte k práci za příslib (např. ukázky práce zdarma)?

Osobně ji odmítám, ale nechci, aby to vyznělo jako nějaká knížecí rada. Práce za příslib (na zkoušku, za neurčitou referenci či další placenou práci v budoucnu apod.) je riziková, protože jde velmi často o scam — zneužití naivity začátečníka. Všude v literatuře pro freelancery se to zmiňuje jako tzv. bad practice (špatný postup). Degraduje profesionála do ponížené role prosebníčka. Pokud s někým uzavírám jako nezávislý profesionál zakázku, tak jsme partneři na stejné úrovni. Ostatně představte si, že byste šla třeba do nového pekařství na rohu a chtěla po nich chleba zdarma s příslibem, že když bude dobrý, tak o nich napíšete na Twitter. Není to absurdní?

Jak byste jednal vy, kdyby po vás někdo ukázku zadarmo požadoval?

Pokud bych začínal a neměl jinou možnost než s takovým klientem jednat, snažil bych se spíš nabídnout ukázkovou práci se slevou, nebo s nějakou pohyblivou složkou podle spokojenosti. A řekněte mi, pokud protistrana nepřistoupí třeba na vstřícnou nabídku ukázkové práce s poloviční nebo i vyšší slevou, tak co si o ní chcete myslet? Věřte mi, s takovými partnery spolupracovat nechcete. My také, když zaučujeme nové copywritery do našeho týmu, platíme ze začátku méně, dokud dělají větší chyby. Placená je ale každá práce.

Bohužel často mají lidé hluboko do kapsy a raději na to kývnou.

Ano, pokud freelancer nemá dostatečnou finanční rezervu, může ze zoufalství kývnout i na zakázky třeba jen za příslib odměny.

Stačí mít dostatečnou finanční rezervu, aby byl člověk v klidu?

Není to zdaleka tak jednoduché, ale rezerva je důležitá a rozhodně poskytuje více prostoru pro taktizování do jakých zakázek jít. Jde o provázaný systém, který zahrnuje také cenotvorbu, proces vyjednávání a posilování osobní produktivity. Profesionál by měl mít práce tak akorát, prostor pro vlastní rozvoj a svobodu nebrat každý kšeft. Pokud jde o finance, klíčová je určitá sebekázeň, neutrácet zbytečně, posilovat rezervu a časem třeba i více investovat.

Finančně lákavá může být i práce pro zahraniční klienty. Víte, jak ji najít?

Liší se to obor od oboru, čili obecné doporučení neexistuje. Začal bych anglickým webem a dobře vyplněným LinkedIn profilem a pokračoval přes cizojazyčné sociální profily a profesní komunity, které propojují profesionály v zahraničí. Předpoklady úspěchu jsou nicméně všude stejné: odbornost, kvalita, spolehlivost, komunikace…

Myslíte si, že je lepší začínat nové aktivity nebo se věnovat jednomu oboru?

U nezávislých profesionálů dlouhodobě funguje nejlépe posilovat a rozvíjet jednu hlavní odbornost, nebo výjimečně i dvě, pokud jde o méně náročné obory. Nicméně první dva tři roky práce na volné noze tvoří jakési formativní období a je celkem běžné, že během něj profesionál ještě svou odbornost zpřesňuje či mění.

Robert Vlach - s Lenkou Schánovou při natáčení Na volné noze TV

Zdá se, že ve vašem oboru jste už ustálený. Čeho chcete v kariéře ještě dosáhnout?

Asi vás to překvapí, ale nemám žádné kariérní cíle. Jsem založením intelektuál, rád zkoumám svět kolem sebe a od toho se odvíjí mé střednědobé cíle. Navíc mám rodinu, což je jasná životní priorita. Nevěřím lidem, kteří tvrdí, že lze dokázat cokoli a každý může být hvězda, stačí jen 10.000 hodin praxe apod. To je prostě bullshit.

Co vám na tom připadá jako bullshit?

Žijeme ve světě, který se mění tak rychle, že nelze s určitostí říci, kde budeme za deset, dvacet let. A úspěch v podnikání je mnohdy i dílem náhody a připravenosti ji využít. Vize mít můžeme. Ale my se musíme přizpůsobovat světu, nikoli svět nám.

To zní logicky, přesto tuto myšlenku umí autoři dobře prodat. Celkově mě fascinuje, jak dnes lidé hltají literaturu osobního rozvoje.

Záleží na tom, jak ten žánr definujete. Věřím, že knihy postavené na vědeckém základě mohou čtenářům skutečně hodně pomoci stát se lepšími. Takovou literaturu vnímám jako formu sebevzdělávání.

Mně zase připadá, že hodně knih je přehnaných a slibuje lidem hory doly.

Jasně, já taky nečtu Setha Godina nebo Tima Ferrise, jejich styl beru, ale argumentace mi přijde krajně nepřesvědčivá. Dobrá argumentace je pro mě základ, styl považuji za druhotný. Raději si přečtu Kahnemana či Newporta v suchém podání, než šťavnatý brak na téma jak být úspěšný. Ta nejlepší osobně-rozvojová literatura je vlastně odnoží vědecko-populárního žánru.

Upřímně se začínám v té záplavě knih a přednášek ztrácet. Je těžké rozpoznat dobré od špatných.

Je pravda, že zdrojů přibylo, ale to nevnímám jako problém. Ostatně od toho jsou tu recenzenti jako třeba Michal Kašpárek, kteří toho přečtou hodně a umí oddělit zrno od plev, aniž by občas přehlídli zrnko zlata. Hodně lidí sdílí své čtenářské tipy na sociálních médiích a to mi přijde taky fajn, když online komunity takto komunikují.

Na jednu stranu souhlasím, na druhou stranu není dobré, když ze sebe každý dělá přednášejícího. Proč je dnes vůbec takový boom koučů, mentorů a poradců?

Boom poradců určitě není. Kvalitní poradenství je stále málo dostupné. U koučů a mentorů mohu jen hádat. Jednu dobu byl koučování dobrý byznys a pak se objevila řada organizací, které začaly kouče ve velkém školit, najednou jich bylo násobně víc. Poradce takto nikdo nevyrábí, když pominu dost zdiskreditovanou oblast finančního poradenství, kde jde ovšem častěji spíše o prodejce než poradce. Většina dobrých konzultantů se k poradenství dostane postupem let s narůstající zkušeností.

Hodně trendů včetně koučování k nám přichází z USA. Jak vypadá freelancing tam?

Dnes už vypadá docela podobně jako u nás. Většina trendů tam pochopitelně startuje dříve a celý trh je dynamičtější, takže zahrnuje i profesionály, jejichž klientela či sazby by byly v Česku nemyslitelné. Jinak se ale postavení a fungování českých freelancerů už docela blíží tomu, co známe ze světa. Hodně tomu pomáhá i rostoucí mezinárodní význam Prahy. Mimochodem, sociální sítě našeho hlavního města spravuje v současnosti Michelle Losekoot, která je taky freelancerka. Před deseti lety bych si něco takového nedokázal představit a její zadavatel nejspíš také ne.

Robert Vlach (*1978) působí jako podnikatel a podnikatelský poradce se zkušenostmi z desítek projektů a více než tří set poradenských případů. Od roku 2005 se v Česku jako vůbec první publicista, konzultant a lektor věnuje systematické podpoře a popularizaci osobního podnikání (tzv. freelancing) prostřednictvím internetového portálu www.navolnenoze.cz. Je autorem bestselleru Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové (Jan Melvil Publishing, 2017), držitelem ocenění Živnostník roku v Moravskoslezském kraji a zakladatelem prvního evropského think-tanku pro nezávislé profesionály.

Fotografie: Robert Vlach

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s