Tobogán na Bahamách je super, ale…

Standa Gálik je vizionář, podnikatel a originální backpacker, který během svého auto-letostopu navštívil čtyřicet bohatých lidí po celém světě. Popovídali jsme si spolu o psychologii bohatých, filantropii, Nobelově ceně a také o skromnosti.    

Stando, nudíš se někdy?

Ne.

A chtěl by ses někdy nudit?

No, chtěl. Marně si vzpomínám na ten pocit, jaké to je, když nemám co dělat. Už 15 let jsem takový pocit neměl.

Myslíš si, že inovativní nápady chodí v momentech, kdy toho máš hodně?

To je dobrá otázka… Tak, i tak. Existuje jistá hranice stresu, kdy už prostor na kreativu moc není, čemuž se snažím vyhýbat.

IMG_3622

V podnikání jsi měl kreativních nápadů hodně. Jsi vlastně takový vizionář.

Jsi v krátké době několikátý člověk, který o mně říká, že jsem vizionář. E15 se mnou dělala kampaň a po Praze visel můj obličej a tam bylo napsané podnikatel a vizionář. A já jsem na to koukal a říkal si: „Vizionář?” To jsem ještě nebyl. Už jsem byl spisovatel, profesor, psycholog, ale vizionář ještě ne.

Jak by ses teda definoval ty?

Neustále objevující duše.

Koho třeba obdivuješ?

Když nevím, jak se zachovat, tak si říkám: „What would Dalajlama do?

Slovo úspěch se ti příčí. Když nechceš být úspěšný, jaký chceš být?

Spokojený, šťastný, vysmátý od ucha k uchu. To mi úplně stačí.

16107062_10208017221092646_905376245_o

A jsi?

Jsem a vůbec proto nepotřebuji mít přívlastek úspěšný, protože já považuji za úspěšné úplně jiné lidi. Obecně platí, že úspěch rovná se dosažení cíle, takže úspěch znamená pro každého něco jiného.

Přemýšlel jsi takhle vždycky?

Bylo období, kdy jsem si říkal, že úspěšný znamená dům, auta, věci, časopisy, titulky, ale pak jsem přišel na to, že to tak není. Opravdu není co závidět ani jednomu ani druhému. Někdo chce pět dětí, tak má pět dětí. Někdo chce miliardu, má miliardu.

Píšeš o skromnosti, vděčnosti a pokoře. Jak se těmito hodnotami řídíš?

Snažím se, ale nejsem jejich typickým reprezentantem. Nicméně uvědomuju si, že všechno, co mám, je neuvěřitelný dar, za což jsem vděčný. Pokoru pořád hledám, ale dobře si uvědomuju, kdy pokorný nejsem a zvedám si výstražný prst a říkám si: „Stando, co by udělal Dalajláma?” Ale v zásadě pro mě pokora znamená, že nejsi víc nebo míň než ostatní. A to je v dnešním světě dost těžké. A skromnost…  kdo mě zná, tak se asi pobaví… ale já si myslím, že jsem skromný, protože nepotřebuju moc, na druhé straně, když mi to vesmír dává, tak já to s vděčností přijímám.

IMG_3894

To je diplomatická odpověď.

Myslím to vážně. Kdo chce žít asketický život, ať ho žije. Pro mě se skromnost nerovná askeze, ale to, že toho člověk nepotřebuje mnoho. A já toho moc nepotřebuju. Když si můžu vybrat mezi asketickým a hedonistickým životem, tak si vyberu ten hedonistický s krátkými obdobími askeze.

Takže jak to u tebe reálně vypadá?

Dělám, co chci. Jím, co chci. Jezdím, čím chci. Co chci, to mám. Nicméně pokud bych to neměl, tak se svět nezřítí.

Máš nějaký dávný sen, po kterém toužíš, a ještě se ti nesplnil?

Odmala jsem snil o Nobelově ceně (smích).

A za co bys ji měl získat?

Vždycky jsem si myslel, že za světový mír.

13528602_815396928591194_6081315236402581915_o

Počkej, a jak toho míru chceš dosáhnout?

Před pár lety jsem si říkal: „Stando, co je tvým cílem?” „Nobelova cena za mír.” „Supr. Takže co musíš udělat?” „Tohle, tohle, tohle.” Teď to mám jinak a říkám si: „Stando, chtěl bys tu Nobelovu cenu?” „Chtěl.” „A co bys proto měl udělat?” „Vůbec netuším.” „Tak dělej, co ti teď jde nejlépe a ono se to nějak vykrystalizuje.”

A myslíš si, že ti lidi, co chtěli Nobelovu cenu o ni usilovali?

Ne, a to je právě to, proč jsem o ni přestal usilovat. Ale možná jednou přece jenom přijde. A ona jednou přijde. Sám se budu divit a budu pak dávat rozhovory na téma „Já jsem vůbec nečekal, že ona přijde, ale jako malý jsem o ní snil.” (smích)

Třeba ji dostaneš za filantropii. Četla jsem, že se v ní angažuješ.

Je pravda, že už na vysoké škole jsem přemýšlel o tom, jestli je možné zbavit svět bezdomovectví, ale postupem času jsem si uvědomil, že někteří lidé na ulici být chtějí. Snažím se pomáhat lidem, kteří si o pomoc řeknou. V současné době jsem ambasadorem dvou neziskových organizací.

Ve filantropii se točí hodně peněz. Ve své dizertaci a druhé knize, kterou píšeš, zkoumáš vztah mezi penězi a štěstím. Na co jsi přišel?

Lidé v chudobě jsou skutečně méně šťastní než lidé, co dosáhli určitého standardu. Ale ten standard je okolo průměrného platu. Když vyděláváš více, už to nekoreluje s tvým štěstím. Jízda na tobogánu na Bahamách je super, ale to není skutečné naplnění života.

IMG_2204

V jaké fázi kariéry dojde u některých lidí k takovému tomu efektu Vlka z Wall Street, kdy člověku začíná jít už jen o hromadění peněz?

To není zlomový moment. Děje se postupně. Někteří lidé do podnikání jdou s vizí, že chtějí vydělat velké peníze a jiní proto, že jsou ambiciózní a na penězích jim tolik nezáleží.

Jak jsi to měl vůbec ty?

Měl jsem takové hromadící období, ale pak jsem přišel o peníze a manželství a řekl jsem si: „Stando, asi sis mohl trochu více užívat.” Ale jsem rád, že jsem se to naučil ve svých 28 letech a ne v 80, takže mám teď super život, nemám si na co stěžovat.

Jak se díváš na to období zpětně?

Přivedlo mě to k tomu, kým jsem teď, takže určitě slzy neroním.

Díky moc za skvělý rozhovor. Ať ti jde psaní od ruky a těším se na náš rozhovor, až dostaneš tu Nobelovku.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s