Pomalý aktivismus inspirovaný jógou

Za deštivého podzimního dopoledne jsem nad šálkem horkého čaje usedla ke stolu s Jankem Szpilem. Právě přijel ze sbírání hroznů ve Francii, zatímco já jsem si užívala chvíle odpočinku na své „kolojízdě“ z Česka do Polska. Mluvili jsme spolu o lokálním aktivismu, krakovské cyklistické kultuře, syndromu vyhoření a o inspiraci Východem.

Janku, založil jsi Ambasadu Krakowian. Čemu se věnuje?

Je to místo, kde se setkávají lokální aktivisté a sociální podnikatelé, povídají si a přicházejí na nové nápady. Organizaci jsme založili před třemi roky a inspirovali jsme se konceptem berlínské Thinkfarm. Naším cílem je podporovat místní komunitu.

Co je v současné době největší společenská a environmentální výzva, které Krakov čelí?

Podle mého názoru je největší výzvou, zdali a jak se Krakovu podaří rozvíjet se jako otevřené, udržitelné a mezinárodní město v současné politické situaci. Za poslední dva roky totiž nová vláda vede poměrně uzavřenou a velice konzervativní politiku.

Ovlivnila tato politika i samotné město?

Naštěstí ne. Náš starosta je sice starý muž, který nejde s dobou, zato je ale nezávislý. Doufám, že městské volby v příštím roce dobře dopadnou a my budeme podporovat společnost v tom, aby byla aktivní.

19243012_549577582099215_3568217257086951995_o

„SPOCO is cool“ workshop v Ambasada Krakowian, Fotografie: EI Polska

Můžeš mi říct o nějakých zajímavých místních iniciativách?

V Krakově funguje silné hnutí pro ochranu místní zeleně, na kterém se pravidelně podílí umělecká skupina Niedzielni. V jedné městské čtvrti se nachází přírodně cenná oblast zvaná Zakrzówek, kde chtělo město postavit paneláky. Díky protestům se podařilo velkou část parku zachránit. Bojujeme také proti výstavbě dálnice, která má procházet městem a protnout tak další vzácný les a také řeku Vistulu. Nechceme úplně zastavit stavbu dálnice, ale chceme najít alternativu. Například postavit menší silnici nebo vést dálnici tunelem.

Jak město reaguje na takový aktivismus?

Překvapivě je magistrát v posledních letech mnohem otevřenější environmentálním iniciativám. Deset let jsem se angažoval v hnutí pro podporu cyklistiky zvaném Krakow for Bikes. Mnoho věcí se od té doby zlepšilo. Máme nové cyklostezky, značené pruhy na silnicích a dobrý systém městských kol. Školy dostávají finanční podporu pro výstavbu stojanů a snaží se podporovat školáky v tom, aby jezdili na kole. Stále však máme ve městě určité části, které jsou značně nerozvinuté.

Když jsem sem na kole přijížděla, všimla jsem si obrovského provozu na silnicích.

Je to problém malopolského regionu, který je hustě obydlený a trpí velkým provozem. Vláda a neziskovky by měly podporovat cyklistiku. Většinou město vystaví infrastrukturu a neziskovky se snaží u lidí zvýšit povědomí. Organizovali jsme pravidelně velký cyklofestival a přes celé město projížděli na kole. Cyklojízda každým rokem probíhá, ale v menším měřítku. Já jsem mezitím z hnutí odešel.

979908_10152935369640078_1428783614_o

Fotografie: Bartolomeo Koczenasz

Bylo s tím moc práce?

Přesně tak. Organizoval jsem festival, vyjednával s magistrátem o infrastruktuře a nějak jsem u toho zapomněl na svůj osobní život. Měl jsem závažné zdravotní problémy a v jednu chvíli jsem prostě musel říct stop a vše přehodnotit. Podal jsem výpověď a začal jsem pracovat tady. Teď dělám více jógy a méně aktivismu. Myslím si také, že dělám moudřejší aktivismus než dříve.

Syndrom vyhoření je u lidí v neziskovkách velké téma…

To rozhodně. Lidé, kteří tam pracují, jsou až příliš aktivní. Na svých hodinách jógy mám několik lidí z neziskovek a je s nimi nejvíce práce, protože jsou takoví napnutí. Lidé by se měli naučit najít v životě rovnováhu. Vím, že je těžké být aktivista a udržovat si klidnou mysl, ale je to velice důležité a jde to.

Co děláš teď, když už jsi vyrovnaný?

Pracuji v Ambasadě Krakowian, kde propojuji lidi, kteří mají nějaký problém, s těmi, kdo jim mohou pomoci. Organizuji také události a koordinuji networkingové snídaně a krakovskou polévku.

14947443_1130066237069082_4391789795991659665_n

Fotografie: Olga Baca & Obart Studio

Krakovskou polévku? Co to je?

Nápad vznikl v Detroitu v roce 2010 poté, co se město dostalo do finanční a sociální krize. Detroit Soup je událost, během které lidé nad talířem polévky hlasují pro nejlepší projekt s pozitivním dopadem na jejich komunitu. Peníze vybrané za jídlo potom dostane vítězný projekt.

O tom jsem nikdy neslyšela. Jak to funguje v Krakově?

Dosud jsme měli dvě akce, kterých se účastnilo v průměru padesát lidí a vybrali jsme na každé z nich okolo 200 euro. Vzešly z toho dvě iniciativy. Další kolo chystáme v zimě a uvidíme, jak se vydaří.

Jaké další projekty děláte?

Jsem zodpovědný za organizování networkingových snídaní. Původně jsme chtěli propojovat lidi z neziskovek, ale nikdy dopředu nejde odhadnout, kdo přijde. (směje se) Už se účastnili místní politikové, podnikatelé, startupisté, šéf velké firmy, bezdomovci, cestovatelé, přátelé ambasády, lidé na volné noze a umělci. Dělíme se o jídlo a mluvíme u toho o tom, co se děje ve městě.

620720_10152155543535078_1470491071_o

Fotografie: Bartolomeo Koczenasz

V takovém velkém městě se toho určitě děje hodně. Spolupracujete taky s cizinci?

Ano, vytvořili jsme pro ně projekt Collaborate, Kraków. Propojujeme cizince s místními aktivistickými skupinami a snažíme se je angažovat v naší organizaci. Dosud uspořádali jeden projekt týkající plýtvání jídlem a letní filmový festival. Problémem je ale jazyk. Většina místních institucí a neziskovek bohužel nemluví anglicky.

To je stejné i v Česku. Když už mluvíme o našem regionu, většina environmentálních a sociálních iniciativ se inspiruje západem. Pocházejí i od nás nějaké unikátní koncepty?

Je pravda, že přebíráme hodně trendů ze západní Evropy, ale máme něco důležitého, co jim chybí. U nás i v ostatních východních zemích jsou totiž stále živé tradice a spiritualita. Často se scházím s lidmi, kteří objevují zapomenutou tradiční polskou kulturu – zpěv, vyrábění rukodělných výrobků, přírodní stavitelství a tradiční zemědělství. Toto je široká oblast, kterou teprve začínáme objevovat a o ni se můžeme se světem podělit.

Když to tak slyším, tak se cítím hrdá.

Když přemýšlím o svých životních inspiracích, hodně mě inspiruje východ. Jsem například fanoušek ruského hnutí eko vesnic založených na základě hnutí Anastasia. Tyto vesnice jsou založené na spirituálním aktivismu a od osmdesátých let jejich počet roste. Růst urychlil i Putinův projekt, kter usnadňuje pronájem půdy. Na Ukrajině jsou také zajímavé projekty srovnatelné s tím, co dělá naše organizace. Nebo když se člověk podívá na městské zahrádkaření. Od dob komunismu máme ve městech lány zahrádek a dnes to můžeme kombinovat s permakulturou. Máme tu hodně skvělých věcí. Musíme je prostě znovuobjevit a zkombinovat s přicházejícími trendy.

Děkuji za toto inspirativní ukončení rozhovoru. Přeji ti hodně štěstí s tvým jógovým aktivismem, Janku. 

Copyright: úvodní fotografie Bartolomeo Koczenasz, všechny fotografie byly použity se svolením jejich autorů

Díky za čtení. Pokud se ti rozhovor líbil, můžeš ho podpořit lajkem na FB stránce Pinklich nebo mrknout na foto příběh She said na Instagramu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s