Rada? Neříkat o podnikání manželovi

Otěhotněla na vysoké a říkali jí, že si tím zkazí život. Mýlili se. Dodělala školu, založila módní značku Povila v duchu slow fashion a stará se o veselou čtyřčlenou rodinku. 

Rozhovor jsme točily na krásné louce, kde nebývá ani noha, jen tentokrát v jediné chatě v okolí zrovna vrtali, do toho vše komentoval vítr, nad námi prozpěvovalo káně, objektivu pózovala mucha a v odjezdu nám zabránil náklaďák s míchačkou betonu zaparkovaný uprostřed jediné odjezdové cesty. V první verzi videa jsem chyběla úplně a kvalita druhého videa je diskutabilní. Holt počátky jsou svízelné, ale nevzdávám se. Jedeme dál. Zde je povídání doplňující videorozhovor.

Míšo, otěhotněla jsi ve 22 letech, což je dnes neobvyklé. Jaké to bylo? 

Mělo to dvě roviny – takovou vnitřní, osobnější, a vnější. S tehdejším přítelem, dnešním manželem, jsme věděli, že chceme mít děti, ale když jsme to začali oznamovat okolí, často jsme se setkali s takovým nevyřčeným „zkazili jste si život“. Nikdo to neřekl na plno, ale bylo to tak nějak cítit… Byli jsme prostě jiní, nakonec to ale okolí přijalo a většina kamarádů si zvykla.

A nemáte jedno, ale dokonce dvě. A k tomu jsi začala i podnikat. Wow.

Ke konci druhého těhotenství jsem už hodně odpočívala, připravovala se na porod a zároveň přemýšlela nad tím, že ale nechci být jen doma, chci dělat i něco jiného, než se starat o dvě děti. Zároveň jsem nad tím přemýšlela s velkou pokorou, protože jsem nevěděla, jestli to s druhým dítětem nebude náročnější. Kdesi jsem četla, že abychom našli směřování v životě, máme se podívat zpět do dětství.

big-7

A tak ses podívala na malou Míšu a bingo.

Vlastně ano. Od doby, co jsem držela pastelky v ruce, jsem malovala šaty. Pamatuju si, že i během nudných hodin na gymplu jsem malovala, vlastně i jako 18letá holka. Takže jsem začala přemýšlet tímto směrem. Jak odeznělo šestinedělí, tak jsem si našla večer prostor, udělala si rešerši a ucelila koncept, co chci vytvářet. Vykrystalizovalo to tak spontánně.

Měla jsi štěstí, že jsi našla díru na trhu pro tvůj koníček a zaplnila ji.

Bylo to tak, že jsem přemýšlela, co budu nosit po porodu. V obchodech totiž chybí jednoduché, elegantní a praktické oblečení pro kojící maminky. Proto jsem se primárně zaměřila na ně a pak taky na těhotné maminky, maminky v šestinedělí i nekojící maminky. Navrhuju šaty, ke kterým si ženy můžou vzít tenisky a jít s dětmi na hřiště, a zároveň si k nim vzít podpatky a korále a jít v nich do divadla. Polovinu prodaných šatů si koupily ženy, kterým se ty šaty líbí a už dávno nekojí, takže celkově je o moje šaty celkem velký zájem, který jsem nečekala… A dělá mi to obrovskou radost!

15Lákavý je tedy styl, nadčasovost a funkčnost, ale kromě toho i apel na lokální výrobu. 

Přesně tak. Pro mě hodně důležité, aby bylo co nejvíce věcí děláno/vyráběno v Brně. Látky beru v jedné místní továrně, kde je pletou i barví. Já modely navrhuji, potom konzultuji s konstruktérkou střihu a švadlena je šije taky tady. Podporuji místní ekonomiku a roztáčím tak to soukolí u nás, ne někde v Číně.

Tohle všechno je v souladu se slow fashion. Můžeš ji přiblížit čtenářům?

Je to alternativa k mainstreamové módě, která nutí lidi kupovat hory oblečení, které po jedné sezóně už přestanou nosit. Oblečení není kvalitní a je levné kvůli nelidským podmínkám v továrnách. Slow fashion je opakem uhoněnosti a jde více do hloubky. Kvalita převládá nad kvantitou a hraje tam roli i minimalismus, méně je více.

6

Kromě esence tvé značky mě zajímá její originální název.

Líbily se mi hlásky O, V a L. Hledala jsem různé přesmyčky, aby to sedělo a hezky znělo, a jednoho dne ke mně přišla Povila. Pěkně se to píše, je to jednoduché a hezky to zní. O pár měsíců později jsem o podnikání mluvila s kamarádkou a napadlo mě, že by mohla vzniknout divize Povila Baby. Teprve tehdy mi došlo, že je to spojené se výrazem povít dítě.

Povila Baby, Povila Father. Jakou máš vizi do budoucna?

Pomalu značku rozvíjet, jak to půjde. Povila je součástí mě a naší rodiny a roste spolu s námi. Ráno a večer pracuji, ale zbytek dne se věnuji dětem a manželovi. Domácí pohoda je pro mě na prvním místě.

Je důležité mít utřízené životní hodnoty. A jak vlastně podnikání vnímá tvůj manžel?

Ze začátku jsem mu o tom neříkala a myslím si, že to byla ta nejlepší věc, co jsem mohla udělat. Potajnu jsem svůj nápad začala rozjíždět a chtěla mu to ukázat, až to získá nějakou formu. Když od švadleny přišly první šaty, a potom viděl letní kolekci, moc se mu to zalíbilo a získala jsem od něho podporu.

IMG_1916

Podporu všichni potřebujeme, ale často ji dostáváme po malých doušcích. 

Myslím si, že je důležitá, ale nepřichází sama od sebe. Když žiješ vedle člověka, který tě zná nejlíp na světě, tak to neznamená, že bude schvalovat každý nápad. Manžel to potřeboval vidět. Je to jak s porodem. Když je žena těhotná, pro muže je to imaginární věc, ale jak dítě drží v náručí, tak si ho zamiluje. Tak to bylo i s Povilou. On tušil, že se něco děje, ale nezacházela jsem do podrobností. Když viděl ty šaty, přišly mu báječné.

To zní skvěle. Je úžasné, že jsi se nenechala na začátku zviklat pochybami okolí a máš po boku rodinu, která tě podporuje v tvém podnikání. Tak ať ti to dál sviští. Vlastně pomalu.

Copyright: Hasly, úvodní fotka z Pablo

Díky za čtení. Pokud se ti rozhovor líbil, můžeš ho podpořit lajkem na FB stránce Pinklich nebo mrknout na foto příběh She said na Instagramu

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s