V klášteře jsem se cítila mrtvá

V 62 letech změnila Catherine B. celý svůj život. Odešla z kláštera, kde byla jeptiškou 40 let, a vydala se na cestu svobody. Tento rozhovor je nejsilnější výpovědí, kterou jsem kdy slyšela. Mluví o neuvěřitelné odvaze ženy, jež uposlechla své srdce a navzdory tabu a náboženské rigiditě ukazuje, že jsou to láska, pokoj a život v přítomnosti, které nám přinášejí opravdové štěstí.

Catherine, povíš mi svůj příběh?

Po více než 35 letech v klášteře jsem se cítila mrtvá. Nic mi nedávalo smysl a nic mě netěšilo. Modlila jsem se a pracovala jako stroj. V květnu 2013 jsem odešla do jednoho společenství si dopřát oddech. Po nakonec ročním odpočinku se mě místní mnich zeptal: „Stále mluvíš o tom, že se chceš vrátit do kláštera, ale co vlastně cítíš?“

Co jsi mu řekla?

Poprvé v životě jsem směla naslouchat svým pocitům. Uvnitř jsem cítila strašnou úzkost, jako bych se měla vrátit do vězení. „Bůh chce, abys byla šťastná. Myslíš si, že je návrat zpět pro tebe to pravé?“ Při těchto slovech jsem se rozplakala a řekla mu: „Když už nebudu jeptiška, kým budu?“ A on mi na to odpověděl: „To byla chybně vybudovaná identita. Pomůžeme ti nabrat síly, a potom se svobodně rozhodneš.“ Byla to existenciální zkouška.

Co jsi pak dělala?

Další rok jsem navštěvovala kurzy u jezuitů v jiném společenství. Nadřízená se nade mnou snažila získat kontrolu, ale odolala jsem jí. Řekla jsem jí: „Moje svoboda není na prodej. Převzala jsem zodpovědnost za svůj život a už nikomu nedovolím, aby na ni sáhl. Pokud vám to nevyhovuje, sbalím si ještě dnes večer kufry a půjdu spát pod most…“

IMG_1717

Sebrala jsi v sobě neuvěřitelnou sílu.

Zůstala jsem ještě nějakou dobu v klášteře, ale pochopila jsem, že by bylo příliš nebezpečné dát svůj život někomu pod kontrolu, pokud chci být skutečně svobodná. Rozhodla jsem se nechat si odebrat řeholní sliby. Nyní jsou to dva roky, co pracuji. Postupně zjišťuji, že život je mimořádný dar plný lásky a štěstí. A teď se ještě zamilovávám, takže je to krása.

Miluju, když se lidé dokážou radovat z života.

Oscar Wilde tvrdil, že většina lidí existuje, ale jen málo z nich žije. Existovala jsem 60 let a dnes žiju naplno. Jeden mladík se mě jednou zeptal, jestli nemám pocit, že jsem promrhala 40 let života, ale já jsem zakývala hlavou: „Vůbec ne! V životě je důležité, aby člověk přešel od existence k žití, a je jedno, jestli mu to trvá 20 nebo 50 let.“

Catherine, prošla jsi obrovskou transformací.

Ano, byla to úplná metamorfóza. Smířila jsem se s minulostí a s tím, že to byla moje cesta. Doprovázelo mě u toho několik vybraných lidí. Dnes jsem otevřená všemu a všem. Snad vyjma lidí, kteří žijí ve svých přesvědčeních a jistotách. Od těch si držím odstup a chráním si svou svobodu.

img_17161-e1499761336740.jpg

Co ti pomohlo k získání takové kuráže?

Život! Náš řád se podobal sektě. Po celé ty roky se k nám chovali jako k dětem a ve jménu Boha jsem prožila mnoho špatných věcí. Jednoho večera jsem jako obvykle řekla ano, načež druhý den jsem se vzbudila: „Říkala jsem ano 38 let, dnes řeknu ne!“ Nevím, co se té noci stalo, ale myslím si, že to byla jiskra života. „Pokud si nevybereš dnes život, budeš existovat, ale budeš mrtvá.“

Co jsi tedy udělala?

Naše společenství bylo v troskách. První abatyše byla psychicky nemocná a úplně nás izolovala od světa (dnes už vím, že ani Ježíš se neizoloval od ostatních.). Další dvě odešly násilně a některé sestry se pokusily o sebevraždu. Nakonec nás odešlo 10. Napsala jsem abatyši dopis, ať respektuje naši důstojnost, chová se k nám jako k dospělým a přenechá obnovu společenství odborníkům, čemuž se vyhýbala. Byla rozzlobená, ale nakonec mě pustila na měsíční odpočinek.

Můžu se tě zeptat, proč jsi vlastně vstoupila do kláštera?

Byla jsem vychována v milující a silně katolické rodině, která měla 10 dětí. Odmalička jsem si říkala, že budu jeptiška, ale nakonec jsem čtyři roky studovala medicínu. Během jednoho duchovního cvičení na osamělém místě na mě padla strašná vina a výčitky. Hlavou mi běhaly myšlenky typu: „Proč děláš medicínu místo toho, abys šla do kláštera? Boha nenecháváme čekat. Ihned skonči se studiem, jinak ztratíš své poslání.“ Vzdala jsem se svých snů a nejhlubších tužeb a dostala jsem se do rukou psychicky nemocné abatyše.

IMG_1715

Jaký byl život v klášteře?

Byly tam dobré chvíle, ale odjakživa jsem viděla pozemský život jako utrpení vykoupené v nebi. Žila jsem ve dvou klášterech ve Francii a jeden rok v Africe. Šest hodin denně jsme se modlily, pracovaly na poli a v ošetřovně, spravovaly budovy a já vedla chór. Fyzicky jsem se cítila dobře, protože práce na čerstvém vzduchu je prospěšná, ale mentálně jsem byla na dně.

Muselo být velice těžké odejít. Měla jsi okolo sebe lidi, kteří ti pomáhali?

Ano. Praví přátelé mě vedli k zamyšlení a říkali mi: „Jen ty víš, co je pro tebe dobré. Bůh chce, abys byla šťastná, nechává ti na výběr prostředky a doprovází tě, ať už si vybereš jakoukoliv cestu.“ Jaké osvobození! Ti další mně dávali svá řešení. Nazvala bych je „musíš-měla bys“.

Často jsou to právě lidé chodící do kostela, kterým chybí láska a pochopení.

Pokud je tvůj život svázán pravidly a stále si něco vyčítáš, láska vysychá. Kdyby teď přišel Ježíš, nezeptal by se mně, jestli jsem byla v neděli na mši nebo jestli jsem nejedla maso na Velký Pátek, ale řekl by jednoduše: „Miluješ mě?“ Bůh je v tomto momentu a štěstí máme na dosah jen dnes. Nyní už mě nikdo a nic nedokáže zhoršit náladu. Nemám žádné problémy.

IMG_1484

Jsi první člověk, kterého slyším něco takového říkat.

Když jsem odešla z kláštera, neměla jsem nic. Čím méně majetku mám, tím více se o mě život stará. Mám málo peněz, nemám stálou adresu, ale mám to hlavní. Jsem šťastná.

Děkuji, Catherine. Jsem vděčná, že jsem tě mohla potkat. Přeji ti, ať si uchováš svého radostného ducha a ať záře tvého duševního klidu pohladí všechny, kteří to potřebují.

Doporučená kniha: L’autre Dieu de Marion Muller Collard

Copyright: Catherine B.

Díky za čtení. 🙂 Pokud se ti rozhovor líbil, můžeš ho podpořit lajkem na FB stránce Pinklich nebo mrknout na foto příběh She said na Instagramu

 

2 thoughts on “V klášteře jsem se cítila mrtvá

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s