Z květinářství do Parlamentu

„Začalo to sázením stromů podél jedné silnice v Tbilisi a skončilo to tím, že teď sedím v Parlamentu a vyjednávám,“ říká Nata Peradze, gruzínská ochránkyně přírody a zakladatelka hnutí guerilla gardening, koncept povětšinou ilegálního sázení zeleně na veřejných místech dobrovolníky, v Gruzii. Rozhovor o aktivním občanství, ženské odvaze a životě, které se tak nějak sám děje.

Váš příběh je fascinující. Začala jste pracovat v muzeu umění v Nizozemsku a nyní vedete hnutí guerilla gardening v Gruzii. Jak se to stalo?
Vystudovala jsem Dějiny umění a pracovala jsem jako restaurátorka v muzeích v Nizozemsku a v Gruzii. Později jsem si uvědomila, že to není to, co bych skutečně chtěla dělat, a tak jsem si založila malé květinářství. Poté jsem se stala vedoucí jedné velké firmy v Tbilisi, která sází stromy. Narazila jsem na mnoho chyb, kterých se firma a městská rada dopouští, a proto jsem se rozhodla odejít. Následně jsem založila ekologickou školu pro děti, která mě přivedla ke guerilla gardeningu.

get_img

Jak vlastně hnutí začalo?
V roce 2010 městská rada pokácela mnoho stromů kvůli výstavbě jedné velké silnice v centru města. Zasadili na jejich místo nové, ale ty odumřely. Tento proces se opakoval třikrát. Sledovala jsem to zpovzdálí, ale nikdy mě nenapadlo, že bych s tím mohla něco udělat. A pak jsem se dozvěděla o guerilla gardeningu a říkala jsem si, jak jsou ti lidé odvážní. Když napotřetí pokáceli ty nově vysazené stromky, oznámila jsem na Facebooku, že půjdu stromy vysadit nelegálně.

Páni, a jak to dopadlo?
Nakonec se zúčastnilo 25 lidí, z nichž jen pět jich bylo mých kamarádů. Poté, co jsem nahrála obrázky na Facebook, se lidé sami začali ozývat a vyjadřovat nám podporu. Lidé ze zcela odlišných prostředí se začali účastnit akcí a překvapivě z nich tvoří nyní 95 % žen. Vždy si říkám, co dělají muži. Když potřebuješ bojovat, utíkat a dělat rozhodnutí, většinou jsou u toho ženy. Nicméně celkově to bylo skvělé. Ale poté nás začala sledovat vláda. Zatímco my jsme sázeli mladé stromy, oni káceli ty staré.

SOS Tbilisi

Jak jste na to zareagovali?
Začali jsme protestovat. Náš první protest byl proti rozhodnutí městské rady postavit restauraci v tbiliské rekreační zóně. Vzhledem k tomu, že jsme neměli dost lidí a zkušeností, neuspěli jsme. Restaurace dnes stojí na místě, ale z právního hlediska jsme případ u soudu vyhráli a stavba je tedy nelegální. Další protest byl v parku Vake, jehož velikost se smrskla z dřívějších 120 hektarů na dnešních 19. A radnice tam chce postavit hotel. Rok jsme protestovali v parku se stany a barikádami. S pomocí Asociace mladých právníků jsme případ vyhráli u soudu, ale stanovisko bylo vráceno, a tak náš boj pokračuje.

Jak lidé vnímají Vaše úsilí?
Mladí lidé přicházejí s touhou a nadějí něco změnit, ale i starší generace se akcí účastní. Problém v naší společnosti však je postsovětský syndrom, kdy lidé nevěří, že by mohli něco změnit, a myslí si, že se vše rozhoduje někde výš. Proto se snažíme lidem ukázat, že můžou věci měnit. Poté jsme zorganizovali ještě další tři protesty, které byly úspěšné.

Teď by mě zajímalo, jak se k hnutí staví politikové?
Strany se toho snaží využívat a říkat, že jsme politicky zainteresovaní, a že dobrovolníci jsou stranami placení. To náš pokrok hodně zpomaluje.

15400412_1053725768070322_6743978183699688809_n

Četla jsem, že jste nepolitická a nechcete být spojována s žádnou stranou.
To rozhodně! Hnutí je nepolitické, nicméně potřebujeme s politiky vyjednávat. Nemůžu změnit zákony tím, že budu sedět na Facebooku. Musím chodit na jednání v Parlamentu a setkávat se s různými politiky. Bez nich bychom nemohli nic ovlivnit. Pouze bychom sázeli stromy a zákony by zůstaly stejné.

Je zajímavé, jak jste se od sázení stromů na jedné silnici dostala až k regulaci zeleně a změně zákonů.
Taky by mě nikdy nenapadlo, že budu sedět v Parlamentu, ale kácení stromů je politika. Je jednoduché jenom sedět doma a stěžovat si, ale člověk by měl být konstruktivní a snažit se nevyhovující věci měnit.

Jsou politici připravení a ochotní zákony měnit?
Vždy se snažíme vést dialog. Pokud to není možné, tlačíme na ně skrze zákony. Předchozí vláda byla úplně uzavřená, zatímco současná nás vítala s otevřenou náručí. Po šesti měsících jsme však zjistili, že to byla velká lež a ztráta času tam s nimi vysedávat. Nic se neposunulo. Pokud politikové chtějí vést dialog, jsme rádi. Pokud lžou, začneme být agresivní.

Jakým způsobem?
Nejsem moc slušná, když jsem naštvaná. Našeho radního nazývám „čurák“, což nezní hezky. Jednoho dne mi v jedenáct hodin večer zavolal kamarád a řekl mi, že se se mnou chce o půlnoci vidět starosta Tbilisi. Myslela jsem si, že se chce bavit o práci, a tak jsem šla k němu do kanceláře. Tam mně řekl, „Prosím Vás, nenazývejte mě tak.“ Řekla jsem mu, „Nebudu Vám tak říkat, když se tak nebudete chovat.“ Jeden týden se snažil, a pak zase začal dělat hlouposti.

12593963_821331624643072_7885913869554241484_o

Čelila jste někdy urážkám, výhružkám nebo dostala jste někdy pokutu?
Nikdy. Na první výsadbě za mnou přišli policajti a pozdravili mě, protože mě znali z předchozích výsadeb. V Parlamentu se jednou ozval jeden muž, který řekl, že by někteří lidé, měli být potrestáni za to, co dělají. Taky bych si přála, aby vláda plnila svou funkci a já mohla dělat jiné věci. Třeba v Arménii jedné ženě dali pokutu za sázení stromů. Je hrozné platit pokutu za keř!

Je paradoxní, že lidé, kteří ničí životní prostředí stavbou nádrží a kácením lesů, jsou v pohodě, zatímco lidé, kteří dělají něco dobrého, jsou za to trestáni. Je to vážně šílené. Ještě by mě zajímalo, jak vlastně vaše organizace funguje?
Nejsme nikde zaregistrovaní. Když mně řekneš, že jsi guerilla zahradnice, je to pro mě ok. Naším hlavním cílem je aktivizovat společnost. Začali jsme sázením stromů a nyní chceme měnit regulaci, ale zároveň podporujeme další hnutí jako například sbírání odpadků v přírodě a regulace aut.

Vypadá to, že jste pěkně free. Neměli jste někdy chuť stát se oficiální organizací se vším všudy?
Když jsme začali být více populární, někteří lidé nám říkali, ať si nastavíme strukturu, ale jeden ze zakladatelů guerilla gardeningu ve Velké Británii mně řekl, „V Americe dělají organizace, ale pokud zůstanete volní, tak vám to bude fungovat mnohem lépe.“ Měl pravdu. Nepotřebujeme formální strukturu. Jsme spokojení s tím, jací jsme. Ano, máme nějaká pravidla, ale jsme free.

13613678_911459182296982_6947388165268670166_o

A jaká pravidla tedy máte?
Ono sázení stromů není jen tak. Musíš sázet správné druhy na správná místa. Lidé často chtějí konat dobro, ale nepřemýšlí o tom, jaký druh stromu je vhodný a třeba ani o tom, kdo pak ty stromy bude zalévat. V tomto ohledu je potřeba odbornost. Dnes už sázíme stromy jen tam, kde se o ně místní starají.

Když tak přemýšlím o té těžké práci, jak zvládáte stále takhle bojovat a nebýt vyčerpaná?
Někdy jsem unavená. A když jsem, tak si prostě odpočinu. Nemůžu vyskočit z rozjetého vlaku. S něčím jsem začala, tak v tom chci pokračovat. Mám vynikající tým. Za poslední čtyři roky je práce čím dál zajímavější. Naučila jsem se hodně o městském plánování, botanice, politice apod.

Jaké jsou cíle vašeho hnutí do budoucna?
Pokračovat v tom, v čem jsme začali. Plánování mi moc nejde. Na začátku k nám přišli manažeři z velkých firem, kteří nám nakreslili naše cíle na velkou tabuli plnou šipek a kruhů. Bylo to zajímavé, ale nevyšlo to. Vyšlo to tak, že jsme to dělali spontánně. Nikdo neodchází a noví lidé stále přicházejí. Měli bychom prostě být upřímní a dělat správní věci správným způsobem a tak, aby nás bavily.

Děkuji Vám moc, Nato. Přeji Vám hodně úspěchu se změnou legislativy a ochranou gruzínské přírody.

Nata Peradze je environmentální aktivistka, která v roce 2013 přinesla do Gruzie koncept guerilla gardening. Studovala dějiny umění a pracovala v muzeích v Nizozemsku a v Gruzii, vlastnila květinářství, byla manažerkou firmy sázející zeleň a též zakladatelkou ekologické školy. Můžete ji sledovat na Facebooku anebo se podívat na její TED Talk.

Copyright: první dvě fotografie byly použity se svolením redakce jam-news.net a ostatní pocházejí z FB stránky Guerilla Gardening Tbilisi

Díky za čtení. 🙂 Pokud se ti rozhovor líbil, můžeš ho podpořit lajkem na FB stránce Pinklich nebo mrknout na foto příběh She said na Instagramu

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s