Opusť kapitalistickou bublinu

Někteří lidé mají pestrý život a Rory Smith, revolučně smýšlející mladý Američan, rozhodně patří k nim. Půl roku pracuje v Mexiku v neziskové organizaci Escalando Fronteras, která pomáhá dětem zapleteným do gangů, druhou část roku vzdělává děti uprchlíků ve Švédsku a k tomu se živí jako novinář na volné noze. Společně jsme se ponořili do hluboké diskuze o utrápené mládeži, imigraci, bullshit jobs a smyslu života. Enjoy!

Jak ses dostal k založení neziskové organizace?

Během magisterského studia jsem byl na stáži v Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu v Mexiko City a zjistil jsem, že v Mexiku je vysoký počet mladistvých zapojených do gangů. Potkal jsem Nadiu Vasquéz, vysokoškolskou profesorku, a společně jsme v roce 2012 založili pilotní projekt v Monterrey. Je to neskutečně zkorumpované město, kde hodně peněz drží v rukou pár lidí. Je tam nejbohatší municipalita v celé Latinské Americe, ale všude okolo je chudoba.

Zdá se, že realita byla hodně odlišná od bezpečného prostředí kanceláře OSN.

Jo, bylo tam strašně moc administrativy a nedostal jsem se do terénu, což mě baví. Co se týče drog je OSN dost konzervativní. Zaměřuje se na stranu dodávky, snaží se útočit na drogové dealery, ale nedělá nic s poptávkou. Je mnohem jednodušší vyhlásit válku drogám a mluvit o dobrých a špatných lidech. Dalo by se říct, že je to neokolonialistické. Místo toho, aby se drogy ilegalizovaly, by se mělo zaútočit na poptávku skrze prevenci, léčení a řešení sociálních nerovností, které právě často vedou k užívání drog a jejich distribuci.

_mg_1064

Jak tahle situace ovlivňuje komunitu, se kterou pracujete?

Dětem, se kterými pracujeme, je od 7 do 13 let a vyrostly v drsných podmínkách plných fyzického a psychického násilí, opuštění rodiči, užívání drog a zločinu. Považují tyhle podmínky za normální. Snažíme se je podporovat ve školní docházce skrze horolezectví.

Proč jste si vybrali zrovna horolezectví a ne třeba jiný sport?

Zdálo se nám, že horolezectví je pro ně stejně adrenalinové jako když prodávají nebo užívají drogy, ale je to bezpečnější. Stává se to jejich identitou. Mohou čelit svým strachům a frustracím a zbavit se jich, aby mohli dokončit trasu. Dává jim to vnitřní spokojenost. Dvakrát týdně trénují v posilovně a jeden den tráví venku lezením. Zároveň díky tomu získávají disciplínu uprostřed života plného chaosu. Vytváří to takový pozitivní kruh, kdy zkušenější děti se stávají lídry a pomáhají těm menším.

_mg_9646

Jak to vnímá komunita?

Někteří rodiče to podporují, jiní méně. Nikdy se nám nic nestalo, ale děti, které se po výletě vracejí domů, čelí násilí. V jejich čtvrti je to na denním pořádku.

Jak získáváte peníze?

Většinou nás podporují horolezci a nějaké peníze dostáváme od vlády, ale mexická vláda je zkorumpovaná a navíc neziskovky mezi sebou soutěží o peníze. Občas si říkám, proč je tak jednoduché vydělávat peníze a tak těžké konat dobro? Co je na tom špatného? Bylo by fajn, kdybychom sehnali podporu nějakého miliardáře, který by projekt navždy podpořil.

To by bylo super! Rory, a co vlastně děláš, když jsi ve Švédsku?

Snažím se integrovat děti uprchlíků do švédské společnosti. Myslím si, že bychom se na uprchlíky měli dívat tak, jako by šli na svůj pracovní pohovor. Když ty nebo já jdeme na pohovor, je to jednoduché, ale tihle lidé, kteří prošli násilím a vydíráním v podstatě jdou také na pohovor. A přesto je posíláme zpět. Místo toho, abychom je přijímali, země raději exportují rozvojovou pomoc, ale to také nepomáhá. Když se podíváš na dlouhodobé studie ze zemí, ze kterých pocházejí migranti, imigrace bude pokračovat – podobně jako je to s úrovní lidské spokojenosti – dokud nebude dosaženo určité úrovně příjmu. To znamená, že mnoho lidí z takzvané střední třídy z rozvojových zemí bude imigrovat, dokud se výrazně nezlepší podmínky v jejich vlastní zemi. Myslím si, že žijeme v době, kdy bychom měli přehodnotit hodně vládních politik. Stavění zdí a vyvážení uprchlíků, což Evropa teď dělá, je podle mě velice krátkodobé řešení.

Co si myslíš, že by se mělo dít?

Nevím, ale podle mě v Evropě není moc solidarity. Některé země přijímají hodně ekonomických uprchlíků a jiné jsou velice konzervativní. Česká republika je proti imigraci stejně jako Chorvatsko. Pravice sílí a to stejné se děje i v USA. Nevím, co by se mělo dít. Mám pocit, že pracovní trh je vratký.

Co si myslíš, že je na pracovním trhu špatně?

Pokud ty a já budeme chtít pracovat v sociálním sektoru, pravděpodobně nebudeme moct, protože budeme mizerně placení, i přesto že konáme dobro. Zatímco kdybychom vystudovali byznys, mohli bychom vydělávat miliony, ale jak tím přispějeme ke společenskému dobru? Většina těchto peněz není rovnocenně distribuována ve společnosti a je v rukou úzkého kroužku podnikatelů. Mezi mladými lidmi vzniká čím dál větší frustrace, co se týče pracovních příležitostí, protože pro ně na trhu nic není. Situace v Řecku je depresivní. Lidé jsou tam vzdělaní, hodně pracují, ale nemají z toho žádné peníze a v té zemi nemají budoucnost.

_mg_9407

Přijde mi, že mezi univerzitou a pracovním trhem je velká mezera. Buď máš mizerně placenou práci a děláš něco, co tě baví, nebo děláš bullshit job a máš za to hodně peněz. Myslím si, že to není jenom otázka jižních zemí.

Je to jen další forma odlivu mozků uvnitř zemí. Všechny ty korporace naberou lidí a zasvětí je do světa byznysu. Mnoho Američanů má po vysoké škole dluhy, které musejí splatit, takže přijmou tyhle pozice, protože jsou mnohem lépe placené než práce v sociálním sektoru, i přesto že sociální sektor přispívá k většímu bohatství společnosti. Vezmi si například novinařinu. Lidé očekávají, že dostanou informace zadarmo. Zapomínají, že k vytvoření investigativní studie, které odkrývají pravdu, jsou potřeba peníze a zdroje. Ideálně by tyhle peníze měly přicházet od lidí a ne od firem, reklamních agentur a bohatých lidí, jejichž vliv na směřování médií je v rozporu s nestranností médií. Je prostě téměř nemožné se jako novinář uživit.

Co si myslíš, že by mohlo být řešení?

Vždycky si beru za příklad anarchismus ve smyslu komunitních organizací tvořených místními občany a družstvy. Na co vlastně máme stát, když nedokáže uspokojit základní lidské potřeby? Stát by měl poskytovat bezplatné vzdělání, zdravotnictví a základní služby, protože jinak vznikne byznysově orientovaný model poskytující tyto služby, který ale vždy povede k obrovskému a neodvratnému konfliktu zájmů. Nejlepší a nejefektivnější zdravotnické systémy jsou ve Skandinávii a jejich jediným poskytovatelem je stát. V USA začíná postupně mizet federální vláda. A možná by měla. Vlády jednotlivých států předstihly federální vládu v uplatňování progresivních politik, které přispívají ke společenskému dobru. Například státy jako Massachusetts, Kalifornie, Oregon, Colorado apod.

Napadají tě nějaké příklady dobrých států?

Řekl bych Finsko, Švédsko, Dánsko nebo Německo. Narodil jsem se v USA v rodině střední třídy a od té chvíle byly moje možnosti předurčeny. Tohle opomíjíme. Nemůžeš přece vytvořit identitu na základě štěstí. Nevybral jsem si, že se narodím v USA nebo v Burundi. To, že se stále ztotožňujeme se zeměmi, je neudržitelné. Měli bychom se ztotožňovat s lidstvem. Nacionalismus je o svrchovanosti a egu. V roce 2016 bychom měli být schopní tohle překonat.

_mg_9934

To je zajímavý názor. Jak tě vůbec tady tyhle myšlenky napadají?

Poprvé mně splaskla bublina, ve které jsem žil, když jsem přijel do Argentiny na výměnný pobyt. Byl jsem šokovaný tím, jak je svět jiný oproti tomu, jak jsme si to mysleli v Americe. Exprezident Uruguaje jednou řekl, že buď jsi šťastný s málem, nebo nikdy. Musíš opustit svou bublinu, své místo ve společnosti a nejlépe i svoji rodnou zemi na dlouhá období, abys získal tuhle perspektivu. To je něco, o čem by vlády měly přemýšlet a uplatňovat to. Došlo by tak k rozšíření lidského vědomí a podpoře myšlenky jednoty lidstva: povinně strávit rok v zahraničí a to nikoliv v nějaké rozvinuté zemi, ale tam, kde žije většina lidské populace, v podmínkách extrémní nejistoty.

Co je podle tebe smysl života?

V mém případě je to překonání strachu ze smrti. Proč se vlastně bojím smrti? Občas se mi poštěstí zažít chvilky při pobytu v přírodě nebo jízdou autobusem či vlakem, kdy strach pomine. V té chvíli bych mohl zemřít a bylo by to v pohodě. Když přemýšlíš o smrti, začneš přemýšlet o svém životě a o tom, jestli to, co děláš, má smysl. Myslím si, že všichni v hloubi duše věříme, že přispíváme něčím dobrým, ať už ty, já nebo ten chlapík v Goldman Sachs vydělávající miliony dolarů. Možná se všichni snažíme sami sebe přesvědčit, že fungujeme tak, abychom pomáhali světu. To je možná největší lidská tragédie. Prostě to, že jsme všichni zaslepení namyšleností a představou, že konáme dobro. Kdo ví? To je jen tak na zamyšlení.

Stává se z toho hluboká diskuze.

Přijde mi, že lidé už nevedou moc smysluplných rozhovorů. Zběžně se dotýkáme různých témat a snažíme se vše zmírnit humorem, smíchem nebo až příliš často mizernou satirou. Samozřejmě, že humor musí být, je to efektivní nástroj, ale až příliš často ho používáme v situacích, kdy se cítíme nepříjemně, místo toho, abychom se snažili čelit příčinám naší sklíčenosti. Vést s někým smysluplnou a hlubokou diskuzi je těžké. Lidé se chtějí stále jen bavit. Je jim to nepříjemné. Nevím, kdy se to, že je člověk inteligentní a intelektuální, stalo špatným. Proč by to mělo být elitní? Za ty roky ve škole jsem se nikdy nenaučil nic, všechno jsem se naučil díky zkušenostem. Od kdy vnímáme používání našeho mozku jako něco negativního? Musíme v lidech posílit jejich schopnost uvažovat kriticky. Jinak se nic nenaučíme a nikam se neposuneme.

Děkuji za diskuzi. Přeji ti štěstí a naplnění v životě, Rory.

Copyright: Rory Smith

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s