Problém v Africe není nedostatek škol, ale povinnost nosit školní uniformy

Ředitelku české sekce UNICEF Pavlu Gombu znám z médií již mnoho let, a proto když souhlasila s rozhovorem pro můj blog, byla jsem nadšená. Nepokládala jsem jí otázky, které najdete již v jiných rozhovorech (např. kolik procent z vybraných peněz se využije na pomoc), ale vyzpovídala jsem ji na témata rozvojové pomoci, kritiky OSN a nadějného vývoje Afriky.

Ve Vaší práci asi těžko přestanete o věcech přemýšlet po zavření dveří od kanceláře. Jak zvládáte vybalancovat osobní život s posláním lidem pomáhat?

Prošla jsem si určitým vývojem. Na začátku jsem měla chuť vše prodat a zachránit svět. Pak jsem si ale uvědomila, že člověk nemusí žít jako mučedník, aby mohl ostatním pomáhat. Když si zlomíte nohu, budete chtít jít k lékaři, který má dobře vybavenou ordinaci, a nepomůže vám to, že je na tom stejně jako vy – že má také zlomenou nohu. Narodila jsem se do zdejších podmínek a z nich se snažím vycházet.

V UNICEF pracujete již 16 let, změnil se Váš pohled na poskytování rozvojové pomoci?

Na programech v terénu jsem si uvědomila, jak velký je rozdíl mezi bilaterální a naší pomocí. Myslím si, že bilaterální pomoc je přede vším politický a ekonomický nástroj vlády. Rozvinuté země vybírají země, kde mají vlastní ekonomické zájmy, a také pomoc podmiňují demokratizačními procesy. To je na jednu stranu pochopitelné, nicméně pomoc je nejvíce potřeba právě v zemích, kde vládnou diktátoři a probíhají války. Civilisté – zejména ti nejzranitelnější, ženy a děti – tak platí vysokou cenu za situaci, kterou nemají šanci ovlivnit. UNICEF pomáhá dětem všude. Tím, že se s diktátorskými režimy nebudeme bavit, je neovlivníme.

V čem vidíte sílu organizace UNICEF?

UNICEF je unikátní tím, že kombinuje vládní a nevládní složku a dokáže efektivně vyjednávat s vládami. Podařilo se nám třeba vyjednat zrušení povinnosti nosit uniformy ve školách v několika afrických zemích. Problém totiž není nedostatek škol, ale právě povinnost nosit uniformy. Trvale pracujeme ve 190 zemích, což nám umožňuje rychle zasahovat. Největší hodnotou jsou však místní pracovníci, kteří dokonale znají situaci, poměry, kulturu, jazyk i tradice, a proto vědí, jak programy nastavit tak, aby v každé zemi fungovaly.

_SEB1572

Jak vnímáte kritiku organizace OSN?

Je zajímavé, že OSN je snad nejvíce kritizovaná organizace, nicméně paradoxně je obrovský zájem pro ni pracovat. Mně osobně nejvíce na organizaci vadí to, že v OSN rozhodují zájmy jednotlivých mocností a organizace může být jen tak dobrá jako rozhodnutí velmocí. U genocidy ve Rwandě se například neustále opakuje, že OSN selhalo, ale málokdo řekne, že konkrétně selhala tehdejší vláda Francie a USA, kvůli kterým se prodloužila doba zásahu o několik měsíců – které v tamější situaci byly zcela rozhodující.  Žijeme ve tvrdém světě, kde silnější vyhrává.

Máte nějaký konkrétní případ?

Dalším příkladem je Sierra Leone, dříve prosperující přímořská země vyvážející zemědělské produkty, nyní velice chudý stát. Při své druhé návštěvě jsem si všimla, že ve vnitrozemí nejsou téměř žádná divoká zvířata. Bylo mně řečeno, že okolo břehů jezdí lodě dotované Evropskou unií, které několikakilometrovými sítěmi vybrakují všechno, a místním rybářům na malých loďkách zbude stěží pár rybiček. Aby vůbec přežili, vybili zvířata ve vnitrozemí. To je odvrácená strana civilizace, o které se mnoho nemluví.

Často mám pocit, že rozvojová pomoc zastiňuje environmentální ochranu v rozvojových zemích. Vnímá UNICEF rozvojovou pomoc propojeně s ochranou životního prostředí?

Je to čím dál silnější trend a například v programu pitná voda se snažíme propojovat obě dvě oblasti, takže se kopou studny a sází stromy, které udržují vodu. Byla jsem příjemně překvapená, když ve Rwandě z roku na rok zakázali plastové tašky. Při příletu na letiště mně voják odebral plastovou tašku a předal mi papírovou. To se nepodařilo ani nám v Česku. Bhútán je další skvělý příklad ochrany ŽP. Jejich index hrubého národního štěstí spočívá mj. v tom, že ochranu prostředí nelze obětovat na úkor ekonomického rozvoje.

sazeni-stromu-ve-rwande-0011

Jak se staví UNICEF k zdravotnické pomoci a nárůstu světové populace?

Lidé vnímají problém přelidnění velmi silně, ale neuvědomují si, že není dán zvyšující se porodností – ta naopak dlouhodobě a ve všech regionech klesá, ale přede vším prodlužující se délkou života populace. Občas proto dostávám otázku, jestli by nebylo lepší nechat děti umřít, aby se jich nerodilo tolik, ale je to paradoxně opačně. Čím vyšší je dětská úmrtnost, tím vyšší je porodnost. V zemích, kde není sociální zabezpečení, lidé mají mnoho dětí, protože chtějí, aby přežily a zajistily je na stáří. Pro UNICEF je priorita snížit dětskou úmrtnost, zlepšit sociální zabezpečení a přede vším vzdělávat dívky, aby si mohly najít zaměstnání, ušetřily peníze na důchod a ve stáří nemusely spoléhat na své potomky. Je zajímavé, že vztah mezi vzděláním dívek a porodností platí úplně ve všech zemích a kulturách.

Nemyslíte si, že když se v Africe bude stále poskytovat rozvojová pomoc, vznikne určitý druh závislosti, což znemožní lépe rozvinout vlastní ekonomiku?

Je to hodně častý argument, ale myslím si, že realita v Africe to popírá. Potřebují nás čím dál méně a do Afriky se dnes investuje na čistě komerční bázi. Mnoho zemí se velice rychle ekonomicky rozvíjí (Ghana, Rwanda, Angola). Je důležité na to myslet i při vytváření programů: například i v uprchlických táborech během krizových situací se snažíme, aby lidé nebyli závislí na přídělech, ale co nejdříve si začali sami vařit. Jednak si připraví to, co jim chutná, ale přede vším je aktivita, posiluje to samostatnost a snadnější návrat k normálnímu životnímu režimu. Takových příkladů je samozřejmě spousta.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čím to, že je Afrika tak bohatá a tak chudá zároveň?

K tomu by se lépe vyjádřili historici, ale můj soukromý pohled je takový, že silnější vyhrává. V minulosti byli Evropané technicky a vojensky vybavenější, v Africe zcela nesmyslně vytvářeli státní uskupení bez ohledu na místní reálie a tyto země si prostě za sebou táhnou stín minulosti. Věřím, že kdyby se zrušily mnohamiliardové subvence do evropského zemědělství, tak by Afrika nepotřebovala žádnou rozvojovou pomoc. Museli bychom se ale otevřít produktům z Afriky a vzdát se naší potravinové soběstačnosti. Obávám se, že se tohoto rozhodnutí nedočkáme.

Občas má člověk pocit, že s některými zeměmi to jde jako na horské dráze. Nahoru-dolů-nahoru-dolů.

Ano, je to tak. Situace se mění od horšího k lepšímu a naopak. Zimbabwe mělo v 70. letech podle objektivních ukazatelů nejvyšší životní úroveň bělochů na světě, bylo exportérem kukuřice, hovězího masa a dalších potravin do Británie, nicméně během pár desetiletí se z této prosperující země stala země, kam se dováží potravinová pomoc. Cesta k horšímu je jednodušší než cesta k lepšímu a opravdu záleží na tom, kdo v zemi rozhoduje. Opačný případ je Sierra Leone, kde jsem s odstupem šesti let viděla velký posun k lepšímu. Například dříve trvalo spojení z jednoho města do druhého až šest hodin a nyní nám to zabralo hodinu a jeli jsme po dálnici lepší než naše D1. Taková investice nesmírně pomůže obchodu, vzdělání i zdravotní péči obyvatel v regionech.

Co si myslíte, že je největší mýlka o Africe, kterou tady v Evropě máme?

Fascinuje mě to, že i mladí lidé si představují Afriku takovou, jaká byla před 60 lety. A to zvláště dnes, kdy sledujeme stejné věci, používáme stejný Internet a každý máme v ruce mobil. Vnímáme Afriku jako jednolitý kontinent, i přesto, že jednotlivé země a jejich obyvatelé jsou odlišní. V mé oblíbené zemi Rwandě jsou lidé poněkud melancholičtí a uzavření. Jsou to takoví Češi v Africe. Oproti tomu hne dvedle v Kongu jsou lidé energičtí, živelní a splňují představu, kterou máme o Afričanech. Afriku máme spojenou s válkami, hladomory a nemocemi, ale méně už s neuvěřitelně rychlým rozvojem infrastruktury, byznysu a investic. I to je ale současná tvář Afriky.

Děkuji za zajímavý rozhovor a přeji hodně štěstí do dalších let.

Copyright: úvodní fotografie Petr Ulrych a ostatní fotografie z archivu UNICEF, poskytnuty Pavlou Gombou

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s