Piš, neřekla učitelka

Učitelé často rozhodují o tom, jakým směrem se v životě vydáme. Pamatujete si také, jak vám některý učitel řekl, že vám něco nejde a vy jste se zklamáním sklapli uši a vydali se jinou cestou? Nebo naopak vás podporoval a vyvolal ve vás nadšení pro svůj předmět? Ze svého života uvedu dva příklady.

Během osmiletého gymnázia do mě učitelky vštěpovaly, že mně nejde sloh, a že píšu průměrně. Několik let jsem jim věřila, ale v pubertě jsem je začala bojkotovat a začala jsem psát sama pro sebe. Moji lásku k literatuře nemohlo nic smést z cesty, a tak píšu dodnes. Miluju to. A vsadím se s vámi, že ti spolužáci vyzdvihování za slohovky dnes tužku do ruky ani nevezmou. Přemýšlím, jaký velký rozdíl by byl, kdyby si mé literární touhy učitelky všimly a podporovaly by mě? Jsem přesvědčena, že role učitele není jen přednést kus látky, ale všímat si zájmu a nadání u žáků a podporovat je v nich.

dsc_0411

Druhý příklad bohužel tak dobrý konec nemá. Na nižším gymnáziu jsem byla srdceryvně přesvědčena, že vystuduju přírodovědný obor a budu ochránkyní přírody. Nakonec jsem od této vize odstoupila, protože z dřívějších zábavných biologických hodin plných exponátů, pokusů, soutěží a exkurzí do přírody se stalo memorování latiny a bazírování na detailech. A ačkoliv se snažím ochranu přírody zohledňovat ve svém jednání dnes a denně, stal se ze mě biologický odpadlík. Vášeň byla uhašena.

Jak je vidět, učitelé na mě měli vliv. Během celého gymnaziálního a vysokoškolského studia jsem potkala velice málo inspirativních učitelů a téměř žádného, který by mě fascinoval. Věřím, že takoví učitelé jsou. Někde na Harvardu, ale snad i u nás. Nadšení jim čiší z očí, jejich srdce bije pro studenty, jsou otevření všemu novému a studenty podporují a vedou je. Jak by vypadalo školství a společnost, kdyby se lidé mohli soustředit na své silné stránky místo na své slabé? Jak říkala Tereza Černohorská v rozhovoru, kdyby byli lidé zaléváni pozorností a rozkvétali jako květiny. Proto vás podporuji, abyste si věřili a šli za tím, pro co vám srdce bije. Můj blog je toho důkazem.

2 thoughts on “Piš, neřekla učitelka

  1. Tereza napsal:

    Jsem na tom stejně jako ty. Přírodovědná cesta upadá i přes mou lásku k přírodě a vztah k literatuře a filosofii se stále více zlepšuje a nabírá na vážnosti. Dokonce chodím na stejnou školu. Jenom doufám, že vydržím. Vlastně ani nevím proč tento komentář píšu. Nejspíš dost proto, že vím jakou radost zpětná vazba na blogu udělá. Jsi skvělá, ať se ti daří to, co děláš a doufám, že budeš mít krásný den 🙂

    Liked by 1 osoba

    • Veronika Gregušová napsal:

      Ahoj Terko, děkuji ti moc za tvůj krásný komentář. Moc si ho cením a přesně jak říkáš, tak je dobře, že ho píšeš, i když nevíš proč. Udělala jsi jím dnes někomu radost 🙂 Ráda bych ti napsala více a popovídala si s tebou třeba na toto téma, ale nevím, která Tereza jsi, tak snad se sem ještě podíváš. Můžeš mi napsat na FB. 🙂 Měj se taky krásně a držím ti palce, ať už je tvoje cesta jakákoliv. Dělej, co cítíš. 🙂

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s